Pneumatika

Také plášť nebo obruč je pružná součást kol dopravních prostředků, která je uvnitř naplněná vzduchem. Má většinou tvar tzv. toroidu a je nasazena na vnějším obvodu ráfku. Hlavním úkolem je, že zajišťuje přenos sil mezi koly a vozovkou a také funguje jako prvotní odpružení. Uvnitř pneumatiky se nachází tzv. vzdušnice (hovorově označovaná jako duše), ale dnes se také používají i bezdušové pneumatiky. Rozdílná je cyklistická pneumatika, kde se vnější díl nazývá plášť nebo také galuska. Pneumatiky jsou nejčastěji vyráběny z vulkanizované pryže (plnivem jsou černé saze, díky tomu je pneumatika typicky černá) na kostře z textilních či ocelových kordů. Právě podle provedení kostry se dnes pneumatiky dělí na diagonální nebo radiální, ty jsou dnes asi nejpoužívanější.

Něco z historie

Patent na první vzduchem plněnou pneumatiku získal v roce 1888 John Boyd Dunlop. Ačkoliv ji vynalezl již o rok dříve, když pneumatiku vyrobil ze zahradní hadice, aby zlepšil jízdní vlastnosti tříkolky, na které jezdíval jeho syn. Nebyl ale úplně první, protože už v roce 1845 získal dost podobný patent Robert William Thomson, ale protože v té době nebyla vhodná vozidla, na kterých by se vynález dal patentovat, tak vynález zapadl. Díky tomu, že v době, kdy Dunlop vynalezl pneumatiku, již existovala jízdní kola, bylo možné na nich vynález uplatnit a hlavně patentovat.

Jaké máme aktuálně druhy pneumatik?

K základnímu členění druhů pneumatik pro vozidla patří dělení na zimní a letní pneumatiky.

Zimní pneumatiky fungují nejefektivněji v zimě, protože jsou vhodné v zimním počasí v teplotách pod 7°C, během kterých letní pneumatiky začínají tuhnout a mají podstatně horší jízdní vlastnosti, jako je například brzdná dráha na sněhu a ledu. Zimní pneumatiky díky svému složení i v těchto teplotách a okolních podmínkách zůstávají měkké a pružné i v teplotách pod bodem mrazu, navíc jsou také přizpůsobeny sněhovým podmínkám. V České republice je uzákoněno povinné používání zimních pneumatik v období od 1. listopadu do 31. března, a to v případě, že se na vozovce nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, nebo lze tento stav vzhledem k povětrnostním podmínkám očekávat. Kromě toho jsou povinné v úsecích označené dopravní značkou Zimní výbava často i v jiném období. Zákon dále ukládá povinnost u zimních pneumatik splňovat minimální hloubku dezénu 4 mm u aut do 3,5 tuny (pro srovnání 1,6 mm u letních pneumatik) a 6 mm u těžších aut. Zimní pneumatiky lze rozeznat prostřednictvím označení za pomoci písmen M a S (M+S, M-S, M/S, M&S, MS), případně ET, ML, MPT, POR. Mimo zmíněných písmen se na nich může vyskytovat symbol hor nebo sněhové vločky.

Letní pneumatiky se oproti těm zimním ve vyhřátém prostředí a teplém počasí tolik nepřehřívají, neopotřebovávají a nekloužou. Dále také nezvyšují tolik spotřebu vozidla. Jelikož má letní vzorek pneumatiky více drážek pro odvod vody, tak je možné zaznamenat také nižší hladinu hluku právě u letních pneumatik. Výhodou je také kratší brzdná dráha u letních pneumatik, oproti pneumatikám zimním. Dezén musí být alespoň 1,6 mm hluboký, obecně se však doporučuje dezén o hloubce 3 mm.

Kromě letních a zimních pneumatik existují ještě pneumatiky tzv. celoroční. Jsou většinou levnější a využívají jej hlavně řidiči, kteří se pohybují převážně po městě či si občas zajedou třeba do casina.